Svítání II.
A tak budu pomalu pokračovat, a, bohužel, již v tuto chvíli narážím na onen problém toho, že, když chcete rozklíčovat sofistikovaný podvod při manipulaci s vyšetřováním ze strany Policie, každého posluchače, či čtenáře (jako v tomto případě), zahltíte spoustou dokumentů, které existují v papírové podobě.
Budu se snažit být ohleduplný.
Jak jsem uvedl ve „Svítání I.“, obvinění, které mi bylo sděleno dne 6.3.2001 není obviněním, které by opravňovalo orgány státu mě stíhat, nebo dokonce zavřít. Celý můj další „důkaz“, kterým dokážu, že tzv. „1. oddělení“ vlastně „nevyšetřovalo vraždu“, ale „dosazovalo osoby do nachystaného scénáře“, má v sobě prvek silné zrůdnosti, neboť jde o METODU. Po 18 letech pobytu v českých kriminálech si dovoluji oznámit, že tato metoda existuje, jde o systémovou deviaci právního řádu, a aktivně na její tvorbě participovalo mnoho lidí.
Její vznik však posvětil nakonec bývalý Ministr spravedlnosti, který stál za novelou trestního řádu, vedenou pod číslem 265/2001 Sb., a jmenuje se BUREŠ. Tuto metodu nazývám: „METODA MODIFIKOVANÝCH DŮKAZŮ A SELEKTIVNÍHO VYŠETŘOVÁNÍ“. Tak hurá do toho, a půl je hotovo. Bude totiž velmi těžké vysvětlit souvislosti. Problém tkví v jednou složitějším pojmu: „objasnění podstaty sděleného obvinění“.
Co tento pojem znamená? Jednoduše. Když Vás obviní, MUSÍTE VĚDĚT Z „ČEHO“.
Jak již bylo uvedeno ve „Svítání I.“, onen dokument ze dne 6.3.2001 neobsahuje odůvodnění, tedy žádné konkrétní „důkazy“ k obvinění, ale „pouze odkaz na spis“. Takže nejprve poskytuji k vysvětlení Přílohu č.1, což je Protokol o mém výslechu ze dne 6.3.2001.
Dobře si přečtěte poznámku na třetím listě, kde mi, a i mému advokátovi, odmítá pan scénárista Mareš, nahlédnutí do spisu. Zároveň však na předtisku výslechu je, na druhé straně, hned pod slovem „POUČENÍ“, uvedena následující věta: „Podstata sděleného obvinění vám byla objasněna.“ NEBYLA.
Je to prosté, aby tato věta byla pravdivá, musely by mi být předloženy „důkazy“, abych se k nim mohl vyjádřit. Tyto však nejsou uvedeny ani v textu obvinění, a do spisu mi bylo zabráněno nahlédnout, abych se s nimi nemohl seznámit.
Pes je zakopán v tom, že, a to budu opakovat DONEKONEČNA, na místě činu byla stanovena, a později pitvou potvrzena, doba úmrtí cca okolo 3:45 hod. ráno dne 13.10.2000. A v tu dobu jsem byl v Třebíči.
Z logiky věci, ve chvíli, kdy jsem policajtům doložil, což bylo stejného dne před obviněním, že jsem vůbec nebyl v Praze, nepřipadalo do úvahy, abych byl obviněn, natož zavřen na vazbu. A tak nastala situace, kdy policajti, společně se státní zástupkyní, začali lhát, aby obelhali soudy, a začali upravovat důkazy přímo z místa činu a další tak, aby jim seděly do jimi vytvořeného scénáře.
Protože mi však NIKDO NEVĚŘÍ, že by policajti nepustili do spisu ani advokáta, jsem nucen opět přistoupit k „dokazování“ této skutečnosti. Opakovaně jsem si stěžoval a žádal, abych nahlédnout mohl. Dne 11.5.2001 vydal vyšetřovatel sdělení na Příloze 2., kde uvedl (a prosím čtěte POZORNĚ!!): „…nahlédnutím do spisového materiálu /by/ mohla být snížena hodnota důkazů zde uvedených.“
Pouze malá poznámka na okraj: Dodnes neexistuje jediný důkaz o tom, že jsem byl na místě činu. Lze jen poznamenat, že ani § 65 odst. 2 trestního řádu takovýto důvod nezná.
Na mé opakované stížnosti odpověděla státní zástupkyně Biolková sdělením ze dne 28.5.2001 (Příloha 3.), kde sdělila následující „doznání svého druhu o neexistenci důkazů“: „…vyšetřovatel má toto oprávnění dáno ze zákona, vyplývá ze současné důkazní situace, a i tento jeho postup shledávám
správným.“
Znovu, jak se dozvíte postupně, ke dni 28.5.2001 stále ještě platilo, že Pišta byl zamordován v noci okolo 3:45 hod. ráno dne 13.10.2000 v Praze, kdy v tu dobu jsem byl v Třebíči. Ta samá situace se opakovala i v měsíci červnu 2001, o čemž vypovídají Přílohy 4. a 5.. Opět je nutno poznamenat, že v dané období stále ještě NEBYL ZFALŠOVÁN PITEVNÍ PROTOKOL Z ŘÍJNA 2000. Platilo tedy to, co bylo uvedeno v obvinění ze dne 6.3.2001, že Pišta byl zamordován v době, jak jsem již uvedl.
Nicméně, je nutno zmínit, že v mezičase, konkrétně 18.4.2001, se policajti pokusili mě znovu vyslýchat a opět jsme se „nedomluvili“, protože mi nechtěli ukázat spis, tudíž, jsme se nemohl vyjádřit k něčemu („důkazům“), na základě kterých jsem byl obviněn (Příloha 6., viz. poznámka na konci druhého listu). Jelikož si dovedu představit údiv mnoha lidí, kteří jsou neznalí práva až do podrobností, je důležité upozornit na kontext, který je uveden i v obsahu již zmíněného „POUČENÍ“. Proto si prosím všimněte, co je uvedeno v jeho obsahu, ať již na Příloze 1-2., či na 6-1.. Každý se totiž MÁ PRÁVO vyjádřit se ke všem skutečnostem, které jsou mu kladeny za vinu. Jistě, jenže to bych se o nich, ale, musel něco dozvědět, že? Jak se máte vyjadřovat k něčemu, o čem víte, že je to TOTÁLNÍ BLBOST.
Ukončím tuto část „důkazem“, že nahlédnutí do spisu mi bylo umožněno až dne 18.9.2001, a advokátovi již dne 26.7.2001.
Nicméně, dne 26.7.2001 zazněla z úst JUDr. Starého pověstná věta, poté, co se dozvěděl, že „po devíti měsících od zavraždění Pišty, jehož tělo bylo nalezeno ‚ještě teplé‘, byla posunuta doba úmrtí z původních ‚okolo devíti hodin zpět‘, o plných 21 hodin“: „Ale pánové, doba úmrtí může být plus mínus, ale určitě nikoliv plus mínus autobus“.
Pan doktor Starý byl pro orgány „oříšek“, ale, jak se dozvíte později, tohoto „střelce“ mi následně doslova „ukradla“ soudkyně Čeplová, poté co u soudu upozornil, že celé přípravné řízení mohou orgány státu vlastně „hodit do záchodu“. Ale o tom až později.
Na Přílohách 7., 8., a 9. je patrný časový rozměr toho, kdy a jak jsem se konečně mohl seznámit s tím, co je mi kladeno za vinu. Podotýkám, že na Příloze 7. jsem již do protokolu uvedl veškeré odkazy na platné právo, podle kterých mělo být postupováno. Já si nikdy o policajtech nemyslel nic dobrého, ale pokud jde o vraždu, poněkud naivně jsme si myslel,
že orgány státu budou dodržovat svoje vlastní zákony.
Dnes si to již nemyslím, a příčiny tohoto zmaru jsou strašlivě hluboko v dysfunkčním trestním systému.
To, co je zde popsáno, však, je obyčejný popis reality. Bohužel. Důsledky pro celý další proces, a jeho faktickou i právní neplatnost, budu rozvádět v dalších částech. A protože jde o „Svítání“, znovu zde vyslovím otázku, na kterou hledám odpověď, a to otázku: „Jak je tohle možné?“, a budu věřit, že až „Svítání“ dokončím, budu schopen nabídnout i odpověď.
Dopředu vak musím upozornit, že moje odpověď se URČITĚ NEBUDE LÍBIT NIKOMU.