(Ne)bezpečné „autobusy“ vězeňské služby… No a jezdí vesele dál.
ŽALOBA NA OCHRANU OSOBNOSTI
(ŽALOBA NA OCHRANU ZDRAVÍ, jako součást fyzické integrity člověka, jež je chráněna č.7 odst.1- LZPS, chránícím nedotknutelnost osoby a jejího soukromí, resp. čl.B odst.1 – úmluvy, chránící soukromí život, který zahrnuje fyzickou a duševní integritu, kdy právo na ochranu zdraví podle čl.31 – LZPS je třeba chápat jako právo aktivně, resp. Intenzivně chránit své zdraví – proti neoprávněnému ohrožování života a zdraví žalobce, jakožto důsledek používání život a zdraví ohrožujícího „dopravního prostředku“)
Žalobce: Albert Žirovnický. 22.5.1968
trvale bytem: Havlíčkovo nám. 700, Praha 3
T.Č. PS1/9, Mírov, 789 53
I. Žalovaná: Česká Republika, Ministerstvo Spravedlnosti ČR
se sídlem: Vyšehradská 16, Praha 2, 128 10
II. Žalovaná: Česká Republika, Ministerstvo dopravy ČR
se sídlem: Nábřeží Ludvíka Svobody 12, Praha 1, 110 15
2 X 500.000,- Kč S příslušenstvím
(slovy: dvakrát pěttisíckorunčeských)
– Návrh na osvobození od soudních poplatků přiložen
– Návrh na předběžné opatření ZÁKAZ POUŽÍVÁNÍ ŽIVOT A ZDRAVÍ OHROŽUJÍCÍHO PROSTŘEDKU přiložen.
I. Předmět sporu jsou dopravní motorová vozidla postavená na platformách autobusu vyráběná firmou „IVECO“ (IRISBUS), jež byla vyrobena v roce 2012, do provozu dána počátkem roku 2013, kdy ve výbavě vnitřní vestavby vozidel nejsou instalovány bezpečnostní pásy, jakož ani odpovídajíc sedačky s oporou hlavy, přestože slouží k přepravě osob.
Přepravu zajišťuje organizace vězeňská služba ČR (dále jen „VSČR„), která je podřízena žalované (viz. § 11 odst. 3 – zak. č. 2/1969Sb.), a jelikož se jedná o INVESTICI V ŘÁDU DESÍTEK MILIÓNŮ KORUN ČESKÝCH, odpovědnost I. žalované je nesporná.
Provozování motorových vozidel pro hromadnou přepravu osob bez prvků pasivní bezpečnosti – zde bez bezpečnostních pásů je v rozporu se směrnicemi, nařízeními a rozhodnutími EMS/ES.
Zákon č. 56/2001 Sb., v platném znění, ani vyhláška č. 341/2002Sb., v platném znění, neumožňují žádnou výjimku pro orgány státu. Jakákoliv vnitrostátní výjimka by byla v rozporu s právem EU vzhledem k principu přednosti práva EU.
Jelikož se jedná o státní zakázku, podléhající výběrovému řízení II. žalovaná selhala ve svých povinnostech dle ust. § 26 – zak. č. 56/2001Sb., neboť neměla připustit již samotné zadání, natož výrobu vozidel bezprostředně ohrožující životy a zdraví přepravovaných osob.
Odpovědnost žalované plyne z ust. § 17 – zak. č. 2/1969Sb.
Důkaz: – videozáznam vnitřní vestavby vozidla a fotodokumentace
II. POPIS SKUTEČNOSTI K ÚJMĚ ŽALOBCE
Žalovaný stát je členským státem Evropské Unie.
Žalobce je občanem Evropské Unie a domáhá se ochrany práv, jež jsou mu, jakožto občanovi EU garantována právem EU a to včetně principu přednosti únijního práva.
Žalobce je vězeň – držený v rukou žalovaného státu.
Potenciální počet obětí poškozování odpovídá okamžitému počtu vězněných osob v daném okamžiku, z nichž každá může být přepravována v život a zdraví ohrožujících dopravním prostředku, jež je svévolně provozován orgány žalovaného státu.
Vozidla jsou v provozu celý rok, dvakrát v týdnu a to nejčastěji v úterý a ve čtvrtek, kdy se jedná o 10 – 15 ks, daných do provozu v roce 2013.
Žalobce byl v průběhu roku 2013 10x eskortován v život a zdraví ohrožujících dopravním prostředku a to ve dnech 17.1., 28.3., 11.4., 25.4., 13.6., 20.6., 26.9., 10.10, 17.10., 17.10., 12.12., 2013, kdy neexistuje žádná možnost použití bezpečnostních pásů, neboť tyto ve vozidlech instalovány nejsou, stejně, jako tam nejsou instalovány sedačky poskytující oporu pro hlavu, aby nedošlo ke zlomení vazu v případě nárazu.
Žalobce velice intenzivně vnímá bezprostřední ohrožování svého života a zdraví, je-li přepravován de facto v „náklaďáku“ na plastové sedačce bez bočního vedení, spoután – tudíž se nemůže ani přidržovat. Navíc se jedná o vozidla bez oken, tudíž jakýkoliv případný náraz nemůže ani vytušit, natož pak si chránit obličej v důsledku spoutání.
V případě nečekaného nárazu má 50 cm před obličejem horní hranu sedadla před sebou směřující přímo do oblasti nosu a horní čelisti.
Žalobce upozorňuje, že se jedná o organizované, vědomé a úmyslné ohrožování života a zdraví nejen svého, ale stovek dalších osob, kdy je zcela nepřijatelné, aby takovéto, „veřejné ohrožování života a zdraví“ realizoval členský stát Evropské Unie, za situace, kdy pro provoz život a zdraví ohrožujících dopravních prostředků nemohou existovat žádné vnitrostátní výjimky, neboť jejich existence by byla v rozporu s právem EU.
Žalobce jako vězeň je omezen na svých ústavních právech pouze v mezích ust. § 27 – zákona č. 169/1999Sb. – Není zbaven ani práva na život, ani práva na zdraví.
Jelikož však k zavedení tohoto „modelu život a zdraví ohrožujícího dopravního prostředku“ došlo okolo let 1994 – 1995, jedná se o evidentní tunelování státního rozpočtu a dlouholeté ohrožování života a zdraví všech osob, jež jsou v tomto smrtícím stroji převáženi.
Právo na život a na zdraví nemůže býti omezováno žádnými „bezpečnostními důvody“, obzvláště za situace, kdy převážené osoby jsou převáženy spoutané, v leci a pdo dozorem ozbrojenců se samopaly.
Absence prvků pasivní bezpečnosti – zde absence instalace bezpečnostních pásů a jim odpovídající sedadel s bočním vedením a oporou pro hlavu – je z uvedených důvodů neomluvitelná.
Nárok na kompenzaci je tak zcela oprávněný a odůvodněný, neboť žalobce je aktivně legitimován k ochraně svého života a zdraví před neoprávněnými zásahy ohrožujícími jeho fyzickou integritu.
Důkaz: – výslech žalobce
– videozáznam vnitřní vestavby a fotodokumentace
III. SEZNAM DOTČENÝCH SMĚRNIC EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY
Žalobce si dovoluje upozornit, že směrnice mají tzv. „přímý účinek“, a s ohledem na princip přednosti práva EU – stát se nemůže dovolávat k ustanovení svého vnitrostátního práva, aby odůvodnil porušování evropského práva.
– směrnice č. 2001/85 ze dne 20.11.2001;
– směrnice č 2005/39 ze dne 7.9.2005;
– směrnice č. 2005/40 ze dne 7.9.2005;
– směrnice č. 2005/41 ze dne 7.9.2005;
– směrnice č. 2000/4 ze dne 26.2.2000;
– směřnice č. 1999/98 ze dne 15.12.1999;
Veškeré směrnice ve znění směrnic předcházejících a platném znění.
IV. ODŮVODNĚNÍ POŽADOVANÉHO ODŠKODNĚNÍ
Žalobce je v rukou žalovaného státu od 6.3.2001 a trvale a neustále je převážen ve vozidlech, která svým provozem ohrožují ho na životě a zdraví, kdy toto ohrožení se týká desítek tisíc lidí, jež jsou každé úterý a čtvrtek převáženy v těchto „pojízdných rakvích“.
Od roku 2004 je žalovaný stát členským státem Evropské Unie a je tedy povinen respektovat a dodržovat směrnice rady EU.
Nikde v zákoně č. 56/2001Sb., v platném znění, ani ve vyhlášce č. 301/2002Sb., nikde v zákoně č. 56/2001Sb. V platném znění, ani ve vyhlášce č. 341/2002Sb., v platném znění – neexistuje výjimka z instalace prvků pasivní bezpečnosti v autobusech, jen proto, že jsou tyto provozovány orgány žalovaného státu.
Zodpovědnost I. Žalované je neoddiskutovatelná, neboť je to ministerstvo spravedlnosti ČR k manipulaci s lidmi. Jelikož se jedná o investice v řádech desítek miliónů korun je zjevné, že se jedná o zmanipulované zadání, jež je úmyslně v rozporu s právem EU.
V důsledku systémového organizování ohrožování života a zdraví žalobce, je požadavek žalobce na kompenzaci ve výši: 500 000 Kč od I. Žalované, odpovídající principu nepřiměřenosti.
Zodpovědnost II. Žalované se odvíjí od jejích povinností dle ust. § 26 – zak. č. 56/2001Sb., v platném znění.
Je zcela absurdní, aby orgány II. Žalované nevěděly o tom, že v roce 2012 vyráběla firma „IVECO“, na podkladě zadání I. Žalované, autobusy s vnitřní vestavbou, která odporuje směrnicím rady, tudíž uvedená vozidla byla dána do provozu se souhlasem II. Žalované, ač je taková souhlas v rozporu s povinnostmi dle ust. § 26 – zak. č. 56/2001Sb., v platném znění.
Jelikož tak II. Žalovaná úmyslně ohrožuje život a zdraví žalobce, je požadavek žalobce na kompenzaci ve výši 500 000,- Kč od II. Žalované, těž odpovídající principu přiměřenosti.
Důkaz: – Jako výše
V. NA ZÁKLADĚ UVEDENÝCH SKUTEČNOSTÍ NAVRHUJE ŽALOBCE SOUDU, ABY VYDAL NÁSLEDUJÍCÍ ROZSUDEK:
I. – „I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 500 000 Kč (slovy: pětsettisíchkorunčeských), jakožto kompenzaci za ohrožování života a zdraví žalobce, přepravou jeho osoby ve vozidlech učených k přepravě vězněných osob postavených na platformách autobusů firmy „IVECO“ – Irisbus, ve kterých uvnitř tzv. „vnitřních vestavbách vozidel“ nejsou instalovány prvky pasivní bezpečnosti, tedy bezpečnostní pásy a jim odpovídající sedadla s bočním vedením a oporou pro hlavu, což odporuje směrnicím rady EU, jež mají přímý účinek na území České republiky“
II. – „II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 500 000 Kč (slovy: pětsettisíchkorunčeských), jakožto kompenzaci za ohrožování života a zdraví žalobce, v důsledku selhání v respektování ust. § 26 – zak. č. 56/2001Sb., v platném znění, a tedy umožněním výroby a souhlasem s provozováním vozidel určeným k přepravě vězněných osob postavených na platformách autobusů firmy „IVECO“ – Irisbus, ve kterých uvnitř tzv. „vnitřních vestavbách vozidel“ nejsou instalovány prvky pasivní bezpečnosti, tedy bezpečnostní pásy a jim odpovídající sedadla s bočním vedením a oporou pro hlavu, což odporuje směrnicím rady EU, jež mají přímý účinek na území České republiky, ve kterýchžto vozidlech byl žalobce opakovaně převážen.“
III. „Obě žalované rukou nerozdílnou jsou povinny zaplatit žalobci náklady spojené s podáním této žaloby.
To vše do 15 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku“
Na Mírově dne 24. prosince 2013 Albert Žirovnický