Svítání
Svítání VII (aneb znají policajti trestní řád či nikoliv?)

Svítání VII (aneb znají policajti trestní řád či nikoliv?)

Jak jsem avizoval, v této části se budu věnovat tomu, co se dělo na Kongresovce dne 6.3.2001, poté, co jsme byli odvlečeni zločinci v policejních montérkách z „bezpečí“ našeho domova.

Zde je též nezbytné zdůraznit, proč v závorce nadpisu zpochybňuji znalost trestního řádu ze strany policajtů.

Jde o to, že buď je jejich „neznalost“ vědomá, což by byla katastrofa, anebo jde o „neznalost“ zaviněnou totálním ignorantstvím, a pak jde o katastrofu zcela jiného druhu.

Osobně si myslím, že, jelikož „SLAVNÁ MORDPARTA I. ODDĚLENÍ“ pod vedením scénáristů, nikdy pořádně nevyšetřovala, ale vždy jen „psali scénáře“, je jejich nevědomost pevnou součástí manipulační strategie, která je nástrojem „Metody modifikovaných důkazů a selektivního vyšetřování“, která nejenže nahradila „pravidla trestního řádu“, ale je dokonce svérázným způsobem „vyučována“ na policejní akademii.

Pokud jde tedy o časový průběh dne 6.3.2001, již jsem v předchozích částech uvedl, že okolo 6 hodiny ráno, jsme se s mojí ex-manželkou stali oběťmi trestné činnosti policajtů, kteří bez relevantního oprávnění vtrhli do našeho domova, kde zmlátili moji ex-manželku, aby následně potratila, k čemuž se jeden z pachatelů (jistý Roman Pavlík) dodnes „hrdě“ hlásí.

Načež, v čase následujícím jsme se ocitli na Kongresovce, kam jsme byli „uneseni“.

Onen pan Pavlík (asi z toho měl pak velké potíže) se mě jal vyslýchat, ještě jako osobu „podezřelou“, nikoli „obviněného“ (viz Příloha A)). Při této příležitosti jsem panu „říkejte mi velký policajt“ Romanu Pavlíkovi předal soupis zpětně zrekonstruovaného alibi, jež se vztahovalo k době smrti Pišty (viz Příloha B)). Toto alibi jsem napsal na články z denního tisku, které jsem si opatřil na ČTK, na zadní stranu jejich výtisku.

Nicméně, velmi důležitý údaj je, že jsem byl panem Pavlíkem vyslýchán od 13:40-14:58 hodin, a to v přítomnosti JUDr. Vrané, advokátky, která měla ode mě podepsanou plnou moc.

Mimochodem, otázka plných mocí, a tzv. „kolize v obhajobě“, ve které bylo prováděno celé vyšetřování od 6.3.2001 v době tzv. přípravného řízení, bude samostatnou částí některého z dalších dílů Svítání.

Jelikož jsem v tu dobu NEBYL OBVINĚN, nic z toho, co bylo policajty realizováno do 21:00 hodiny, nebylo použitelné proti mé osobě, v žádné další etapě trestního řízení (aspoň tak hovoří trestní řád).

Naivita předpokladu dodržování zákona ze strany policajtů je v tomto ohledu opravdu NAIVITOU, jako kráva.

Protože však moje ex-manželka byla obviněna 6.3.2001 ve 12.55 hodin, když převzala obvinění (viz Příloha C)), aby následně vypovídala až do 19:31 hodin (viz Příloha D)), byla celá její první výpověď provedena před mým obviněním, takže, ačkoliv toho napovídala spoustu, a obsah všeho lze označit za „STOPY HRŮZY“, s ohledem na skutečnost, že jsem v tu dobu nebyl obviněn, nebylo z toho proti mně použitelné (podle zákona) nic.

Teď je tedy čas přistoupit na obsah tvrzení mé ex-manželky, která si rovnou dovolím konfrontovat s OBJEKTIVNÍ REALITOU.

Znovu tedy opakuji, když z těhotné ženy vykopete nenarozené dítě (což se stalo u nás doma v domku na Rymáni, k čemuž se dodnes hrdě hlásí policajt Roman Pavlík), pak se nesmíte divit tomu, že když takovou osobu obviníte z vraždy, a vyslýcháte ji sedm hodin v kuse, že vám řekne COKOLIV, jen aby to všechno už skončilo.

Na listu číslo 308 popisuje, jak jsme se okolo 3 hodiny ráno dne 13.10.2000 ubytovali v hotelu Atom v Třebíči. Ano, má ex-manželka potvrdila skutečnost, že cca 45 minut po smrti Pišty v Praze, jsme se ubytovali v hotelu v Třebíči, tedy 180 km od místa činu.

Pak na tomto listu povídá, jak mi telefonovala na mobil. Bohužel, v tu dobu jsem žádný mobilní telefon nevlastnil. S tímto se následně vyšetřovatel vypořádal tak, že na jistém „Úředním záznamu“ tvrdil, že „jsem asi měl jiný mobilní telefon“, poté, co zjistil, že můj mobilní telefon jsem si pořídil až 16.října 2000.

Následně na listu číslo 309 vykládá, jak jsme se v sobotu, tedy dne 14.10.2000, jsme se ubytovali na hotelu Grand ve Znojmě.

V tento okamžik začala popisovat, jak jsem jí měl po shlédnutí TV Nova s reportáží „vyprávět“, jak jsem Pištu v jeho obchodě opil alkoholem s prášky, a ve spánku uškrtil, včetně různých dalších detailů.

Fakta:

-ve městě Znojmo nikdy nestál hotel Grand (viz Příloha E));

-dne 14.10.2001 v sobotu nešla v TV Nova žádná reportáž o vraždě (viz Příloha F));

-Pišta nebyl opilý, a ani neměl v krvi žádné stopy po uspávacích prášcích (viz Příloha G));

-Pišta zemřel okolo 3:45 hodin ráno dne 13.10.2000 (viz Příloha H));

Již v tuto chvíli bych mohl skončit s komparací reality, neboť jestliže někdo popisuje v březnu 2001, co „slyšel“ v říjnu 2000 na neexistujícím hotelu, po shlédnutí TV zpráv, které ten den vůbec nešly, a popírá obsah znaleckých posudků z oboru toxikologie, pitevní závěry o době úmrtí, a zároveň popisuje detaily, ohledně jednotlivých úkonů pachatele, jako by tyto detaily viděla na vlastní oči“, pak, při vší úctě, by mě takové nesmysly vůbec nemusely zajímat.

Ano, přiznávám, že když se mi dostala tato její „výpověď“ do rukou, v době, kdy už jsme znal základní fakta ze spisu o době úmrtí, a další detaily, tak jsem se upřímně rozesmál, neboť, při mých znalostech trestního řádu, jsem opravdu nepředpokládal, že by někdo takovým pohádkám mohl uvěřit.

Navíc, když jsme od prosince 2000 měli doma k dispozici Protokol o vyšetřovacím pokusu, který jsme získali v rámci korupčních nákupů od policajtů (dlužno dodat jiných než z mordparty), ačkoliv dnes si myslím, že nám to bylo podstrčeno v rámci tzv. „vhodné operativní kombinace“.

No, a co dodat dál? Faktem je, že má ex-manželka následně tvrdila, že jsem jí seznámil s vymyšleným alibi. Tomu se dá opravdu velice těžko uvěřit, když to, co jsem následně poskytl dne 6.3.2001 Policii, jsou články, které jsem v prosinci 2000, až poté, co mi policajt Pavlík dne 23.11.2000 sdělil, že o vraždě byly napsány nějaké články, napsal na tyto vytištěné články, ale až poté, co jsem náš pohyb s manželkou zpětně v prosinci 2000 rekonstruoval.

Z článků totiž lze vyčíst, kdy asi tak byl Pišta zavražděn. Absurdita toho všeho se pak promítla do rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25.3.2002, kde bylo „soudem zjištěno, že jsem ono alibi dopředu připravil ještě před činem (asi včetně oněch novinových článků, které vyšly až po činu)“. Toto je prvek, který stojí za to, aby byl doložen, a tak přikládám Přílohu I) – označeno modře, což je část onoho rozsudku, k jehož celému uveřejnění se ještě dostanu.

Protože však, výpověď mojí ex-manželky, v těchto podrobnostech nebyla nikdy později zopakována, nemohla být uvedená fakta, podle platného trestního řádu, žádným způsobem použita proti mně.

Co mě však nenapadlo, a nemohl jsem to tušit, že, podle „této výpovědi osoby obviněné, která nemusí vypovídat pravdu“ policajti nechají dokonce změnit Pitevní protokol, a postaví na tom všem svá „skutková zjištění“.

Lze tedy říci, že: „Ano, má tehdy manželka, ‚něco‘ vypověděla, co se jevilo, jako výpověď proti mně“, ale, při vší úctě, když uváděla objektivně ověřitelné NEPRAVDY a LŽI, o místech, hotelech a událostech, které nikdy neexistovaly, pak by asi těžko kohokoliv napadlo, že orgány státu prostě „virtuální realitu vyrobí“.

Jelikož, kdybych do této části začal vkládat právní záležitosti, stala by se nepřehlednou zcela, ukončím tento díl Svítání VII., a budu doufat, že se budete těšit na další ŠÍLENOSTI NAŠICH HRDINNÝCH ORGÁNŮ, tedy policajtů, státních zástupců a soudců.

Otázku: „Jak je tohle možné?“, již ani pokládat nechci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *