Svítání VI. (záměna)
Dni 6.3.2001, samotnému dni, kdy se území České republiky, na adrese: Rymaně 662, Mníšek pod Brdy, změnilo na území Argentiny pod vládou vojenské junty v 80-tých letech minulého století, předcházela řada různých úkonů různých orgánů státu. Tyto úkony měly za následek, že dalších faktických 15 let musely další orgány participovat na krytí teroru policajtů, který se stal dne 6.3.2001 v rodinném domku č. p. 662, v obci Rymaně. Ten den se nad obzorem objevily první paprsky vycházejícího Černého slunce.
Aby nedošlo k pochybnostem, začnu tím, že uveřejním fotografie ze spisu. Na Příloze č.1.1, je fotografie rodinného domu číslo popisné 662, které je viditelné na čelní straně domu. Na Příloze č.1.2, je originální list ze spisu. Na Příloze č. 1.3, je detail vstupní branky s číslem evidenčním 0512, které je přiděleno rekreační chatě, stojící na pozemku vzadu za garáží, s geometrickým číslem 371, a na Příloze č. 1.4, je pak opět originální list ze spisu s uvedenými fotografiemi.
Tyto informace zde zdůrazňuji proto, že s mou bývalou ženou jsme měli pronajatý rodinný domek číslo popisné 662, v obci Rymaně, společně s předním pozemkem. Zadní pozemek s rekreační chatou číslo evidenční 0512 byl za plotem a za garáží a tento objekt jsme pronajatý neměli.
Pro nespornost všeho pak přikládám Přílohy č. 2.1 a 2.2, což je Katastrální mapa a Výpis z Katastru nemovitostí.
Je třeba, abych zdůraznil, že když jsem byl úplně poprvé pozván na Policii kvůli smrti Pišty dne 23.11.2000, což je opět důležité datum, pokud jde o skutečnost, jak jsem byl do mnou údajně spáchané vraždy policajty zatažen, tak onoho dne jsem jim předal adresu, kde se zdržuji a později na tuto adresu mi bylo doručeno předvolání na další podání vysvětlení dne 15.1.2001.
Nicméně, již dne 12.12.2000 policajti žádali soud, aby jim povolil vnitřní odposlechy v místě bydliště, jak plyne z Přílohy č. 3.1 a 3.2, avšak uvedli adresu, na které jsme se nezdržovali, a to adresu: „chata číslo 0512 v obci Rymaně“.
Bohužel, v této zemi soudci policajtům povolí kde co, aniž by zjišťovali, zda informace předkládané policií jsou pravdivé, či nikoliv. A tak přišlo na svět Rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 13.12.2000, sp. zn. Nt 1100/2000, které je na Příloze č. 4.1 a 4.2..
Je tedy nesporné, že přibližně od poloviny prosince 2000 jsme v „rodinném domě číslo popisné 662“ měli instalovány odposlechy, a to zcela nezákonně, neboť povolení soudu se týkalo „rekreační chaty číslo evidenční 0512“, kterou jsme však neobývali ani neužívali.
(pozn. spis z fáze vyšetřování měl k uzavření v listopadu 2000, cca 1600 listů, z nichž listy 774-917, tedy 150 listů, souviselo s těmito odposlechy, tedy cca 10 % celého spisu, jen v tomto směru, to byla křišťálově čistá nezákonnost).
Co však považuji za důležité a hodné pozornosti čtenáře je jedna věta, uvedená na Příloze č. 3.2: „Po provedení vhodné operativní kombinace je předpoklad, že mezi sebou budou oba o trestné činnosti hovořit v chatě 0512 v obci Rymaně, kde se mají v současné době zdržovat,…“.
Takže, nyní k záležitostem tzv.: „vhodné operativní kombinace“.
Tento pojem nezná žádný český zákon. Standardně se jedná o jakoukoliv činnost Policie, při které tato vyprovokovává nějakou reakci. A paradoxně, v případě, že odposlechy byly instalovány v odlišném objektu od objektu označeném na soudním povolení, vše, co souviselo s těmito odposlechy, včetně „vhodné operativní kombinace“, byla činnost nezákonná, a nic jiného než činnost trestná.
Lze tedy uzavřít, že jsme se s mou tehdejší manželkou stali „oběťmi trestné činnosti Policie od okamžiku, kdy nám do rodinného domu č.p. 662 byly instalovány odposlechy“.
Ony popsané „vhodné operativní kombinace“ spočívaly v mnoha dílčích útocích do našeho soukromí, když vynechám „vloupání“, ke kterému muselo dojít během instalace těchto odposlechů.
Nebudu zde popisovat vše, co se odehrávalo, ale jednalo se například o výhružné SMS zprávy, které reagovaly na sebemenší spor, který existuje mezi každými manžely, kdy tyto zdánlivé malichernosti byly hroceny do prudkých hádek. Dále byli pouštěni naši psi z pozemku, aby napadali slepice sousedů a okolo procházející občany. Jako ukázka poměrné hlouposti organizování takových „kombinací“ pak může posloužit situace, kdy jsem odešel koupit do restaurace jídlo, a v mezičase k nám domu dorazila prostitutka, kterou jsem si měl objednat.
Nicméně, je nezbytné zdůraznit, že v období od prosince 2000 jsme s manželkou nepáchali žádnou nezákonnou činnost a uvedená „kombinace“ nás snad měla donutit, abychom snad „něco“ spáchali, nebo snad hovořili o něčem, s čím jsme neměli nic společného.
Výsledkem pak byly přepisy odposlechů z našeho rodinného života, včetně „měření délky trvání sexuálních aktů mezi námi dvěma“. Tyto nesmysly zabírají 10 % celého obsahu vyšetřovacího spisu z přípravného řízení. Jelikož se jednalo opravdu o „drahý špás“, na kterém muselo participovat mnoho policajtů, je mi potěšením konstatovat, že nic z obsahu těchto odposlechů nebylo soudy použito. Podvědomě si totiž opravdu asi uvědomovaly, že to bylo „opravdu za hranou“.
JENŽE!
V záznamu ze dne 2.3.2001 je uvedena v přepisech věta: „Vem si kvér.“, věta, kterou měla údajně vyslovit moje tehdejší žena. Dodnes je tato věta zakroužkována ve spise s poznámkou, že bych měl být ozbrojen.
Když jsem poprvé zaregistroval tuto větu ve spise dne 18.9.2001, bylo mi jasné, proč se odehrály další události dne 6.3.2001, ale zároveň jsem věděl, že jde o podvod. Proč?
Moje tehdejší manželka by totiž nikdy nepoužila německé slovo „kvér“, protože prostě neměla němčinu ráda. Když už mluvila o zbraních, použila slovo „bouchačka“ s roztomilým moravským akcentem.
A samozřejmě, když jsem si doslova vydupal v listopadu 2001 při uzavírání spisu poslech všech záznamů odposlechů, tak na záznamu žádné slovo „kvér“ není. Věta je nedokončena, a po slovech: „Vem si..“, začne drnčet ventilátor od akumulačních kamen…..
Základním kamenem, který slouží jako podklad pro jakékoliv „rozhodování“ soudních orgánů je totiž prvek trestního řádu, který se nazývá „úřední záznam“.
A toto je jedna z největších, s prominutím, „sraček“, která je obsažena v právu této země. Proč? Protože do „úředního záznamu“ je možno napsat cokoliv a NIKDO NIC (pokud jde o pravdivost informace v tomto uvedené) NEKONTROLUJE.
Proto přikládám Přílohy č. 5.1-5.3, což je Úřední záznam ze dne 5.3.2001 ze spisu, kde na Příloze č. 5.3 lze najít informaci o tom, že „vyšetřovatel uvádí, že mě má žena vyzývala, abych si vzal ‚kvér‘“, ačkoliv na zvukovém záznamu našeho rozhovoru NIC TAKOVÉHO NENÍ. Stejně, jako vývody o dalším obsahu našich rozhovorů, které byly často reakcemi na nezákonné aktivity policajtů okolo našeho domova, které nazývají „vhodná operativní kombinace“, nemají oporu v uvedených zvukových záznamech.
Opravdu si však nedovedu představit, že by jakákoliv úřední osoba, rozhodující o nasazení „smrtící síly“ (oficiální pojem práva Úmluvy pro použití „zásahových jednotek“), před rozhodnutím o jejich použití, poslechla desítky hodin pořízených záznamů, nehledě na skutečnost, že „byly jednoznačně nezákonné, neboť neexistuje soudní povolení k rodinnému domu č. p. 662“.
Podvržené slovo „kvér“, však zavdalo příčinu k tomu, aby policajti seřezali moji manželku, vykopali z ní naše nenarozené dítě, a možná, že i zaseli semínko pro její totální pomatenost v následujících letech.
A OPĚT! Podle pravidle policejní stupidity se veškeré události odehrály v „rekreační chatě číslo evidenční 0512“, kde jsme však OPRAVDU NEBYDLELI.
Dne 6.3.2001 v 6 hodin ráno, do rodinného domu č.p. 662 vtrhla zásahová jednotka Policie ČR.
Aby nedošlo k pochybnostem o, od prvopočátku, organizovaném „zahlazování a krytí trestné činnosti policajtů“, předkládám Přílohu č. 6.1-6.2, což je „úřední záznam ze dne 6.3.2001“ odpovědného důstojníka Policie ČR o tom, kde a jak zasahoval a jeho zásahová jednotka. Podle jeho záznamu zasahovali na adrese: „Rymaně 0512“. Proto každého čtenáře prosím, aby se znovu podíval na Přílohu 1.1. Sice nevím, kdo je to pan Takacz, ale nerozumím tomu, že je vůbec ochoten vlézt do domu, na který se nevztahuje žádné soudní povolení, mlátit tam nahé lidi v posteli a tyto „unášet z bezpečí domova“. Proto jsem v úvodu zmínil Argentinu. Tam také zasahovali pod kuratelou státu „policejní komanda smrti“. Obhajoba těchto zločinců, když už se je povede postavit před soud, je již od dob Norimberských procesů stejná: „poslouchal jsem rozkazy“.
Samozřejmě, že se mi pana Takacze nepodařilo dostat před soud, aby se zodpovídal ze svého zločinu. Stačí, když vydržíte číst dál.
Jelikož jsem následně měl možnost být 18 let v base, kde jsou zavřeni i bývalí policajti, taktiku realizovaného zásahu jsem měl možnost probírat i s lidmi z bezpečnostních složek. Jejich závěr byl nevybíravý. Zásahovka byla do našeho domu poslána proto, aby mě zabili, neboť nějaký imbecil (vím, kdo) prostě předpokládal, že se budu bránit, neboť jsem měl být ozbrojen. Ale i toto bylo přeci vycucáno z prstu. A tak jsem se nebránil a věřte, měl jsem spoustu času. Být skutečně ozbrojen, tak jsem měl čas dokonce i nabít, byly-li by zbraň nenabitá.
Oni ti dementi (lépe se o nich nebudu vyjadřovat) totiž nejprve z terasy vyrazili okno nám se ženou na hlavy do postele při tom, čemu říkají: „odpoutávací manévr“(?). (viz Příloha č. 6.2).
Vyskočil jsem nahý z postele, díval se do okna, slyšel výstřely, když nám postříleli psi, kteří je vesele vítali (mimochodem velmi nebezpečné 12-i týdenní štěně), a jali se postupně probourávat přes čtvery dveře, které prostě nemohli otevřít, ačkoliv nebyly zamčené. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale když se ve dveřích objevilo první řvoucí hovado, tak jsem si lehl na břicho a prostě se vzdal. Navíc, byl jsem opravdu nahý. Ono hovado na mě zakleklo a po chvilce mi začal kroutit hlavou, abych se „mohl lépe koukat“. Na co? Na to, jak další tři idioti stojí v botách na naší posteli a kopou do manželky zamotané v peřinách a ve střepech, a přitom do toho chumlu mlátí pažbami. Nevšiml jsem si, že by má nahá manželka byla ozbrojená, nebo snad kladla nějaký odpor. Pak ji stáhli na zem a tam bezdůvodné bití pokračovalo.
Nevím, k čemu to jeho kroucení mojí hlavou mělo sloužit, ale až v tu chvíli jsem se začal cukat a nadávat jim do kryplů, idiotů a do Bůhví čeho. A tak jsem taky nějakou ránu schytal. Zpětně jsem přesvědčen, že buďto mě to mělo vyprovokovat k nějakému útoku, anebo to bylo určeno, aby mě to (snad) zlomilo? Nevím. No, asi se trochu přepočítali, neboť jsem se opravdu naštval, a onen hněv, co ve mně bublá do dnešních dnů, začal 6.3.2001, když jsem byl donucen se dívat na něco takového.
Holt „profesionálové, jako víno“.
Celé to má „zvláštní“ pachuť v tom, smyslu, že moje žena byla čerstvě těhotná. Dalších mnoho dlouhých let jsem poslouchal, že to nebyla pravda. Jenže, oni si celý zásah natáčeli na video, které prostě do spisu nedali. Toto video by totiž mohlo bez pochybností prokázat, nejen to, KDE se vše odehrálo, ale i to, že moje žena byla opravdu těhotná. Nemohl totiž nebýt zachycen i důkaz o jejím těhotenství (který opravdu nebudu popisovat, kdyby se náhodou onen záznam po 20 letech nalezl).
Celá absurdita totiž spočívá v tom, že dvakrát jsem byl předvolán na Policii k podání vysvětlení, a dvakrát jsem se poctivě dostavil (23.11.2000 a 15.1.2001), ale s advokátem, takže ony „rozhovory“ probíhaly bez urážek, bez fackování sprostého podezřelého a podobně. A vždy jsem poctivě odešel domů. Nemuseli tedy, chtěli-li se mnou znovu mluvit, pro mě posílat zásahovou jednotku.
Když mě vyváděli, nasadili mi neprůhledné lyžařské brýle, které jsem si však o rameno posunul, tedy mi nikdo nebude říkat, jak to dělali dalších mnoho let, že psy nikdo nepostřílel, ale že byli dáni do útulku, neboť byli nemocní (?) a tam byli utraceni.
Odvážen jsem byl na podlaze Wolksvagenu transporter, a po celou dobu na mě idioti měli položené svoje ošlapané kanady a sem tam si do mě kopli. Lomcoval se mnou hněv, který mám v sobě dodnes. A v tomto stavu jsem byl odvezen na Kongresovou ulici.
Až po mnoha měsících jsem si pak mohl ujasnit, k čemu vlastně došlo v našem domku, obzvláště, když mi následně advokát sdělil, že tam proběhla domovní prohlídka, u které jsem však nebyl ani já, ani moje tehdejší žena. Jelikož jsem již v tu dobu znal zákony, věděl jsem, že není možné, aby proběhla domovní prohlídka bez osoby, u níž se provádí.
Takže je na místě pokračovat, jen s malou připomínkou. Moje zbitá a těhotná žena zažila de facto totéž, a naše dítě se nikdy nenarodilo.
Jak vyplývá z Přílohy č.7, což je žádost vyšetřovatele o vydání příkazu k domovní prohlídce ze dne 2.3.2001, požádal tento o příkaz k domovní prohlídce, která se měla provést v „chatovém domku v obci Rymaně č.p. 0512“. Nejenže bylo možno, aby si zjistil, že neexistuje žádný chatový domek č.p. 0512, což si mohl zjistit i soud, který příkaz vydal, ale my s manželkou jsme ani v ničem takovém nebydleli. Proto tedy další Příloha č. 8, což je Příkaz Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 2.3.2001, který byl vydán na „rekreační chatu č.p. 0512“, kterou jsme prostě neobývali, a ve které neproběhl ani zásah Policie, ani v něm neproběhla žádná domovní prohlídka. Takže, celé mě vnucené, a neplatné, trestní řízení, je prostě plné DŮKAZŮ O SYSTÉMOVÉM SELHÁVÁNÍ TRESTNÍ JUSTICE, bez ohledu, o jakou její úroveň se jedná.
Další přílohou je tedy to, co následovalo, tedy Příloha č. 9.1-9.2, což je protokol o domovní prohlídce, která se měla konat, jak jinak, v „rekreační chatě č.p. 0512“, ačkoliv ve skutečnosti proběhla v „rodinném domě č. p. 662“. samozřejmě, že ačkoliv byl prohlížen náš osobní majetek, a naše osobní věci, ani já, ani moje tehdejší manželka jsme u tohoto „vyšetřovacího úkonu“ nebyli. Fakt, že se nám ztratilo mnoho zlata, se kterým jsme tehdy docela slušně a legálně obchodovali, jakož i 60 tisíc, které jsem šetřil na zaplacení dluhu na mém bytě na Žižkově. Samozřejmě, že se ztratil i můj „kufřík, co vypadal, jako hliníkový“. Ten byl pro změnu plný důležitých materiálů, mezi kterými byl i Protokol o vyšetřovacím pokusu ze dne 25.10.2000, který jsem získal velmi prazvláštním způsobem již počátkem prosince 2000. Zmizel i rukopis mé sbírky básní „kaktusy vnímají čas jinak“, aby se pak záhadně objevil v roce 2005.
Nyní bych měl začít předkládat mnoho dokladů o tom, jak jsem se roky pokoušel prosadit, že vše, co se stalo dne 6.3.2001, a ve dnech, které tomuto předcházely, byla obrovská lumpárna. Když se do tohoto pustím, zahltím již tak dost „zahlcené“ mysli potenciálních čtenářů. Proto si dovolím, abych neodbočoval od podstaty, což je zfalšované a neplatné trestní stíhání proti mně, zpracovat toto téma až poté, co sepíšu Svítání VII., které se bude týkat toho, co dělala a co povídala moje manželka, zejména proto, že neustále mi všichni vykládají, že „jsem byl odsouzen, protože PROTI MNĚ mluvila moje manželka“.
Jistě, moje manželka toho napovídala strašně moc a pro kohokoliv, kdo nezná realitu a existující místa a události v čase, je její výpověď příznačnou výpovědí, která ze mě dělá vrahouna.
Jenže, já jsem poměrně snadno schopen prokázat, na základě faktů, že její výpověď je prostě nesmysl.
Takže část, týkající se teroru Policie dne 6.3.2001, včetně všeho, co mu předcházelo, ukončím Přílohou č.11, což je sdělení tehdejší Inspekce MV ČR ze dne 10.6.2003, kde veškerou uvedenou aktivní činnost konkrétních policajtů označuje za „administrativní pochybení“.
Tento papír pak byl hlavním důkazem, když jsem žaloval v civilních řízeních, kterých bylo asi šest různých, „nesprávný úřední postup“, abych byl po noho let svědkem, jak státní moc umí krýt své vlastní lumpárny i u civilních nezávislých soudů.
Pro všechny, kdo stále věří tomu, že tato země je úplně v pořádku, si dovolím vyjádřit myšlenku zcela odlišnou: Tato země je po mnoho let pěkně v prdeli.
