Blog
Stručné vyjádření k okolnostem smrti Milana Hosnedla

Stručné vyjádření k okolnostem smrti Milana Hosnedla

S ohledem na bludné informace, tryskající z článků v médiích z roku 2002, které i nadále neustále, jako bumerang, se vrací v podobě „svérázného informačního šumu“, je na místě uvést fakta okolo úmrtí Milana Hosnedla, alias „Pišty“, v roce 2000. Fakta, která jsem připraven doložit oficiálními listinami z vyšetřování, kdy mi byla, ze strany orgánů státu, vnucena role pachatele tohoto činu, ačkoliv jsem nejen daný skutek nespáchal, ale ani jsme ho spáchat nemohl, neboť neexistuje nic, co by mne jakkoliv spojovalo s místem činu.

Postupně budu uvedené dokumenty zveřejňovat, ať už se to líbí, či nikoliv.

Podle pitevního protokolu byl M.H. zavražděn na Vinohradské třídě v obchodu, kde pracoval, „okolo 3:45 hod. ráno dne 13.10.2000“. Tento údaj byl zjištěn na místě činu již během ohledání a je zachycen na videozáznamu z tohoto úkonu. Mezi 2:45 hod a 3:15 hod dne 13.10.2000 jsem se přihlásil k ubytování na hotelu ATOM v Třebíči, tedy 180 km od místa činu. Toto alibi však bylo potvrzeno až v květnu 2001, kdy od 6.3.2001 jsem byl na vazbě a až do 23.7.2001, ani já, ani žádný obhájce, neměl přístup do spisového materiálu, což nikdy nebylo odůvodněno v souladu se zákonem.

Dne 16.7.2001 vypracoval znalec posudek, kdy, aniž zkoumal tělo M.H., které již bylo dávno pohřbeno, posunul dobu úmrtí na dobu „cca 21 hod od doby“, kdy bylo jeho tělo nalezeno a zkoumáno (měřením teploty) na místě činu (tedy přibližně mezi 10 – 11:00 hod. dne 13.10.2000). Původně totiž bylo stanoveno, že „byl zavražděn přibližně před 9 hodinami“.

Skutečnost je však taková, že znalec zkoumal policejní spisy, a „posunul dobu úmrtí na dobu, kdy jsem neměl alibi“. Nicméně, již v prosinci 2000 byl z uvedené vraždy obviněn jistý Jiří Forejt, u něhož se prokázalo, a k tomu se i přiznal, že Pištu okradl. Když jsem byl dne 6.3.2001 obviněn já, byl jsem obviněn „ve spolupachatelství s Jiřím Forejtem“, a NIKDY jsem nebyl obviněn ve spolupachatelství se svou tehdejší manželkou.

V době, kdy nikdo, ani advokát, nemohl nahlížet do spisu, bylo v tichosti, bez toho, aby bylo změněno moje obvinění, zastaveno trestní stíhání Jiřího Forejta. Nicméně, další záležitosti jsou daleko podivnější. Na začátku totiž policajti tvrdili, že motivem vraždy M.H. byla „pomsta za jeho svědectví v mé předchozí trestní věci“. Problémem však je, že M.H. byl jedním asi ze 40 svědků, kdo potvrzoval mé tehdejší alibi, a tato verze byla opuštěna i v později podané obžalobě. Mezi tehdejší tisk však tuto informaci opakovaně šířili policajti, ačkoliv toto byla bludnost, která zcela postrádala logiku.

Stejnou lží pak je i fakt, že Pišta měl být uspán prostřednictvím léků a ve spánku uškrcen. Pitevní protokol jsem již před mnoha lety uveřejnil na FB, neboť i toto je bludnost, založená na „tvrzení policajtů“. A pak je zde otázka počtu a objemu věcí, jež se z obchodu ztratily. Objem nikdy nikdo nechtěl zjistit, ačkoliv jsem toto požadoval, a podle dokumentů ze spisu, hmotnost zmizelých věcí byla okolo 150 kg (např. jen koncový zesilovač DENON měl hmotnost okolo 10,5kg, k tomu celá hudební věž, dva videorekordéry atd. včetně 30 ks nových foťáků a mobilní telefony).

Nicméně, k mobilním telefonům je třeba podotknout další zvláštní věc. Nikdy se nic z odcizených věcí nenašlo, kromě (údajně) dvou odcizených telefonů. Tyto zajistila Policie na základě tzv. emai čísel. Již dne 16.10.2000 však poškozená firma uváděla, že k telefonům nezná NIC, a to ani emai čísla. Toto bylo následně potvrzeno dne 29.11.2000 v dokumentu z kontroly evidence zboží. Když Policie zajistila ony dva telefony „na základě emai čísel“, tyto telefony nevyfotili, ani nijak nezaznamenali, či zachovali, ale dne 14.5.2001 (v době, kdy nikdo kromě PČR nemohl do spisu) byly tyto telefony vráceny poškozené firmě, „protože již nebyly potřeba pro trestní řízení“.

O existenci telefonů tedy pouze „mluvila“ Policie. Nikdy je nikdo neviděl, nikdy je nikdo neidentifikoval. ALE dne 14.5.2001, tedy stejný den, pojišťovna Kooperativa zaplatila škodu poškozené firmě, včetně těchto dvou údajně vrácených telefonů. Bohužel, tyto dva telefony, které nikdo neviděl, jsou v mém odsuzujícím rozsudku uvedeny, jako dva důkazy o mé vině, z celkem čtyřech vyjmenovaných důkazů.

Dalším důkazem pak byl hliníkový kufřík. Tento kufřík jsme měl údajně házet do jakéhosi rybníka u Třebíče, ve kterém ho Policie nenašla, ale „našli ho u nějakého rybáře v garáži, který ho měl údajně z rybníka vylovit“. V květnu 2001, kdy ani já, ani advokát jsme nemohli do spisu, byli vyslechnuti 4 svědci k tomuto kufříku, ale žádný z nich tento neidentifikoval, jako kufřík M.H.. Tuto pozitivní identifikaci však provedl vyšetřovatel, který „rozhodl, že kufřík je M.H.“ Nicméně, dne 13.10.2000 na místě činu natáčela Policie videozáznam, a KUFŘÍK BYL V ČASE 11:33 hod. ZACHYCEN NA MÍSTĚ ČINU……

Když se toto pak ukázalo u soudu, Policie napsala dopis, ve kterém bylo uvedeno asi následující: „kufřík, který je zachycen v čase 11:33hod., je kufřík policejního technika, který ho na místo činu donesl. Policie se omlouvá, nemělo by se to stávat.“ Takže, ačkoliv kufřík nikdo nepoznal, a evidentně byl na místě činu v době, kdy tam byla Policie, stejně byl pak v mém rozsudku uveden jako další důkaz.

Pokud jde o poslední z tohoto výčtu, byla jím výpověď mojí ex-manželky, která však tvrdila, že „něco slyšela“, výpověď, kterou nikdy nevypověděla před soudem, a která obsahuje do dnešních dnů NEEXISUJÍCÍ MÍSTA, FAKTA A OKOLNOSTI. (Podotýkám, že tato výpověď byla pořízena dne 6.3.2001 poté, co moje ex-manželka byla u nás doma zbita policejní zásahovou jednotkou a potratila…).

Opačně, je třeba uvést, co bylo zjištěno dál. Na vražedné zbrani je do dnešních dnů zachycena DNA vraha, kterou ani české soudy, ani policajti, nechtějí protáhnout databází DNA. Není tam ani moje DNA ani mojí ex-manželky.

Pokud jde o další forenzní analýzy, pak:

  • trasologie, negativní, pokud jde o mě a moji ex-manželku;
  • daktyloskopie, totéž;
  • mikrostopy, totéž;
  • mechanoskopie, totéž;
  • chemie, totéž;

A tak by se dalo pokračovat donekonečna.

Nejenže, neexistuje žádná stopa z místa činu, která by mě s tímto místem spojovala, ale stále existuje mé alibi na dobu úmrtí, jenž byla stanovena původním měřením tělesné teploty a zkoumáním těla M.H..

Ať se na mě NIKDO nezlobí, ale nebyl jsem na místě činu, nevraždil jsem, a tvrdím to již od roku 2001.

Poslední poznámka, kterou bych zde rád uvedl je, že někdy mezi lety 2012-2014 se ztratilo přes 1000 listů spisu přibližně od data 19.3.2002 až do konce. Rozsudek I. stupně byl vynesen dne 25.3.2002, jen já osobně jsem napsal přes 200 stran odvolání, a nakonec jsem byl odsouzen až rozsudkem Vrchního soudu v Praze po dalším doplnění dokazování dne 20.8.2002.

To vše se ztratilo, a při obnově v roce 2015 jsem se dozvěděl, že „spisy se občas ztrácejí, to je normální“.

Řekněme, že mám odlišný názor.

Máte otázky? Ptejte se!

V Praze dne 26.9.2020                                                                                          Albert Žirovnický

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *