Když už kouříš, tak v prostorách tomu určených. Aspoň tak by to mělo být.
ŽALOBA NA OCHRANU OSOBNOSTI
– O ochranu před neoprávněným zasahováním do všeobecného osobnostního práva žalobců, do práva na ochranu lidské důstojnosti, na ochranu před ponižujícím zacházením a diskriminací, na ochranu zdraví a o ochranu před výkonem státní moci způsobem, který zákon neumožňuje, o finanční zadostiučinění a písemnou omluvu,
žalovaný: Česká republika, vězeňská služba ČR věznice Valdice se sídlem: Náměstí míru 55, Valdice u Jičína, 507 11
Hlavní žalobce: Albert Žirovnický t.č. :Náměstí míru 55, Valdice u Jičína, 507 11 trv. Bytem: Jeseniova 93, Praha 3
I. vedlejší žalobce: NEUVEDEN
II. vedlejší žalobce: NEUVEDEN
III. vedlejší žalobce: NEUVEDEN
IV. vedlejší žalobce: NEUVEDEN
V. vedlejší žalobce: NEUVEDEN
o 6 X 10 000 000,- Kč
Motto: Rozsudky Evropského soudu ve věci Tyrerv. Spojené království z roku 1978 a ve věci Smith a Grady v. Spojené království z roku 1999:
Ponižující zacházení „Nebo trestání je zacházení, které v člověku vyvolává pocit hrubého pokoření“ před jinými osobami nebo ponížení před sebou samým, nutí ho jednat proti své vůli či přesvědčení, nebo narušuje jeho psychickou nebo fyzickou odolnost.
I.
Předmětem žaloby je neoprávněný zásah do všeobecného osobnostního práva žalobců – nekuřáků, do jejich práva na ochranu lidské důstojnosti, do práva na ochranu před ponižujícím zacházením a diskriminací, do jejich práva na ochranu zdraví a do jejich práva na ochranu před výkonem státní moci způsobem, který zákon neumožňuje a to ze strany žalovaného subjektu – organizační složky státu.
Všichni žalobci jsou občané státu ve výkonu trestu odnětí svobody, nekuřáci – tudíž splňují znaky jisté konkrétní sociální skupiny.
Žalovaný ve svém zařízení – věznici Valdice, zcela ignoruje zákon č. 379/2005 Sb., když žalobce vystavuje přímému ohrožení jejich zdraví nuceným pobytem mezi kuřáky, jímž ve společných prostorách nezřídil prostory požadované ust. § 8 sdst. 3 – zákona č. 379/2005 Sb., konkrétně se jedná o prostory čekáren k lékaři, k jednání před OpaS, k eskortě a zejména o tzv. „kulturní místnosti“, jejichž název získává velice pejorativní podtext mající ke skutečnému významu slova „kultura“ hodně daleko.
U poslední položky tvz. „kulturních místností“, které jsou učeny především ke společnému sledování televize, tudíž k naplnění ústavního práva dle čl. 17 odst. 2 – zákona č. 2/1993Sb. – LZPS, je situace zcela absurdní, neboť tzv. „kulturní místnosti“ jsou totalitním přežitkem a existují jen proto, že žalobcům „není povoleno“ užívat vlastní TV přijímače na svých celách, kde pobývají společně s dalšími nekuřáky, mnohdy však za úmyslného ignorování příslušné metráže prostoru k životu. Tato absurdní situace vyplývá z ignorování ústavního principu čl. 2 odst. 3 – ústavy ČR, stejně jako ústavní principy zakotvené v čl. 3 a 4 – LZPS.
Základní povinností žalovaného totiž je uvést své interní předpisy do souladu s platnými zákony státu. Obecně jsou pak povinnosti žalovaného specifikován y v §§ 5 a 6 zákona č. 555/92 Sb. – O vězeňské službě, v platném znění, kdy obzvláště § 6 odst.2 tohoto zákona stanovuje základní povinnost žalovaného: „… nepřipustit, aby těmto osobám (ve v.t.o.s) vznikla bezdůvodná újma…“ přičemž, žalovanému v zásadě nepřísluší hodnotit, zda bezdůvodná újma vznikla či nikoliv. Toto přísluší vždy a pouze poškozeným osobám a následně moci soudní v případě sporu.
Je zjevné, že žalovaný ve svém zařízení ve věznici Valdice jednoznačně porušuje ust. § 2 odst. 1,2 – zákona č. 169/1999 Sb. – O výkonu trestu odnětí svobody (dále jen „zákon o v.t.o.s) a v souvislosti s ignorováním zákona č. 379/2005 Sb., následně i ust. § 23 odst. 6 – vyhlášky č. 345/1999 Sb., v platných zněních, neboť, sice existují jednotlivé cely pro odsouzené nekuřáky, tyto však jsou stavebně spojeny ventilačními komíny na toaletách bez filtrů a klimatizace s celami, na kterých se kouří. Ve výsledku tedy separované oddělené kuřáků od nekuřáků je typickým simulovaným právním úkonem ryze formálního charakteru, tudíž ze strany žalovaného dochází k budování „potěmkinovských vesnic“.
Jelikož však, že na dalších společných prostorách nejsou vybudovány oddělené plně klimatizované prostory pro kuřáky, chtějí-li naplnit a užít žalobci svá ústavní práva, jsou ze strany žalovaného svévolně vystartováni smrtícím účinkům cigaretového rakovinotvorného kouře a to bez možnosti účinné obrany. Jedná se tudíž o evidentní diskriminaci určité sociální skupiny občanů realizovanou ze strany žalovaného.
Z dikce zákona č. 379/2005 Sb. Totiž jasně vyplývá, že kouření má býti zakázáno ve všech prostorách zařízení žalovaného a tam, kde jsou umístěni kuřáci, by mely být vyhrazeny „prostory pro kouření“ a to pokud možno technicky vybaveny klimatizací a filtry, aby žádným způsobem nedocházelo k ohrožování života a zdraví nekuřáků. Zařízení žalovaného ve Valdicích toto nesplňuje.
Důkaz: – výslechy jednotlivých žalobců
II.
Hlavní žalobce dne 26.7.2006 oficiálně vyzval odpovědnou osobu žalovaného k dodržování zákona č. 379/2005 Sb.. Na tuto výzvu neobdržel žádnou odpověď a tudíž dne 28.8.2006 tuto urgoval. Žádné odpovědi či pozitivní reakce se však nedočkal, neboť orgány žalovaného nejenže okázale ignorují platné zákony státu, ale stejně okázale pošlapávají i obecné zásady úředního styku.
Důkaz: – výslech hlavního žalobce
– výzva ze dne 26.7.2006
– urgence ze dne 26.8.2006
III.
I. vedlejší žalobce vede s žalovaným celé řady sporů, kdy žalovaný opakovaně bagatelizuje celou situaci a proti I. Vedlejšímu žalobci uplatňuje celou řadu represivních opatření hraničících s šikanou, ponižováním a diskriminací. To vše jen proto, že I. Vedlejší žalobce má k dispozici posudek soudního znalce o újmě na zdraví, kterou již utrpěl.
Důkaz: – výslech i vedlejšího žalobce s předložením řady jeho osobních písemností
IV.
U IV. Vedlejšího žalobce – nemocného astmatika – dochází k otevřenému ponižování jeho osoby ze strany orgánů žalovaného, kdy za důkaz může sloužit podání ze dne 5.5.2006, kdy již samotné oslovení je absolutní degradací jedince, neboť v běžném úředním styku se oslovuje buď jménem, titulem či pouze pane. Avšak IV. Vedlejší žalobce je titulován zcela urážlivým způsobem, který vůbec nesouvisí s meritem věci. Navíc však ve 4. odstavci je jasný důkaz ignorování ústavního principu výkonu státní moci, neboť – jestliže „zákon nezakazuje“ používání vlastního TV přijímače, je výklad, který by umožňoval jeho „povolování“ v rozporu s ústavou ČR a de facto se jedná o základní kámen celého sporu. Je-li totiž nepovolováno něco, navíc pod sankcí, co není žádným zákonem zakázáno, následkem čehož dochází k přímému ohrožení života a zdraví, a tudíž ke vzniku bezdůvodné újmy, pak takový výklad platných předpisů je vlastně podstatou sporu.
Žalovaný ignoruje své zákonně povinnosti a prostřednictvím jejich přenášení na osoby ve v.t.o.s., tyto osoby vědomě poškozuje na jejich právech, ponižuje je a šikanuje. To vše zejména tím, že na ně uvaluje povinnosti, které zákon nezná a omezuje jejich práva, aniž tento postup umožňuje nějaký platný zákon státu.
Jako další důkaz ignorování zákona č. 379/2005 Sb. Pak může sloužit i podání žalovaného ze dne 19.5.2006, kdy druhý odstavec je jednoznačným důkazem o porušování tohoto zákona, neboť nelze podle tohoto zákona vytvořit společné prostory jako nekuřácké, nejsou-li zároveň zřízeny oddělené plně klimatizované prostory pro kuřáky.
Jestliže pak orgán žalovaného upřednostňuje „vzorné chování“ před ochranou zdraví a života od rakovinotvorných smrtících zplodin z tabákových výrobků (jak je popsáno ve 3. odstavci), paj je zjevné, že dochází k úmyslné přímé „bezdůvodné újmě“ a to prostřednictvím organizovaného útoku ze strany orgánů žalovaného.
V základu se jedná o zcela absurdní protiústavní a protizákonnou diskriminaci nekuřáků, k šikaně, ponižování a tudíž k neoprávněnému zásahu do jejich všeobecného osobního práva, jak je uvedeno ve znělce žaloby.
Důkaz: – výslech IV. Žalobce
– sdělení žalovaného ze dne 5.5.2006, č.j. : 14/51/2006 – 50/335
– sdělení žalovaného ze dne 19.5.2006, č.j. : 16/66/2006 – 22/30
V.
Dalším zcela absurdním prvkem a tudíž důkazem o nezákonném jednání žalovaného je zkušenost V. Vedlejšího žalobce, který při snaze získat možnost „přijímat“ obecně dostupné informace, v čemž mu bylo bráněno, byl orgány žalovaného vyzýván, aby suploval povinnosti žalovaného, denuncioval kouřící osoby a tím se vystavoval nebezpečí napadení.
Je zjevné, že i tomuto žalobci jed dlouhodobě způsobována bezdůvodná újma na jeho všeobecném osobnostním právu a to skrze výkon státní moci způsobem, který žádný zákon nezná, v rozporu se zákonem č. 379/2005 Sb. a s principem výkonu státní moci, jak je zakotven v čl. 2 odst. 3,4 – ústavy ČR.
Důkaz: – výslech V. Vedlejšího žalobce a jeho osobní listinné materiály
VI.
Všichni žalobci jsou trvale vystavováni šikaně a ponižování ze strany orgánů žalovaného a to tím, že žalovaný okázale ignoruje platné zákony státu, obzvláště pak zákon č. 379/2005 Sb.. V celé věci je totiž zcela absurdní, aby žalovaný argumentoval právními normami staršího data, než-li je zákon č. 379/2005 Sb., které ve svém obsahu dostatečně nepostihují a nereflektují tento zákon.
Všem žalobcům je organizované způsobována „bezdůvodná újma“, kterou má žalovaný fakticky zákonem zakázánu způsobovat ( § 6 odst. 2 – zákon č. 555/92 Sb.), kdy osobní dopad na zdraví každého z žalobců zahrnuje celou řadu aspektů, které nelze postihnout v textu žaloby. Výslech všech žalobců je tudíž ve vztahu k těmto aspektům jejich újmy zcela na místě.
Důkaz: – výslech všech žalobců
VII.
Pokud tedy jde o neoprávněnost zásahu do všeobecného osobnostního práva všech žalobců tato je zjevná a nesporná, a vyplývá z absolutního ignorování platných zákonů státu ze strany žalovaného. Především však z organizovaného ponižování, šikany a diskriminace všech žalobců – nekuřáků ve zcela dysfunkčním zařízení žalovaného. Tato situace je způsobena tím, že odpovědné orgány žalovaného vědomě porušují ústavní principy čl. 2 odst. 3 – ústavy ČR a čl. 3,4 – LZPS.
V této souvislosti je nutno upozornit, že celá řada ustanovení zákona č. 169/1999 Sb. A vyhlášky č. 345/1999 Sb., v platných zněních, je v rozporu s ústavou a to s výše označenými ústavními principy. O veškerých vnitřních předpisech žalovaného, zakazujících co zákon nezakazuje a vytvářejících povinnosti, které žádný zákon nezná, které velice volně navazují na protiústavní legislativu výše uvedenou, nemá cenu ani hovořit.
Tudíž, vznikne-li soudu problém s aplikací dané legislativy, navrhují soudu všichni žalobci, aby přistoupil k postupu dle čl. 95 odst. 2 – ústavy ČR.
Důkaz: – výslech všech žalobcům
VIII.
Z výše uvedeného pak vyplývá, že k bezdůvodné újmě skrze neoprávněný zásah do všeobecného osobnostního práva všech žalobců nejen, že došlo ale i nadále dochází. Tudíž požadavek na finanční satisfakci za způsobenou a dále způsobovanou škodu je zcela na místě.
Vzhledem k tomu, že neexistuje obecně stanovitelná cena lidského zdraví a života, a vzhledem k porušování zákonů ze strany orgánů státu, což lze považovat za přímé ohrožení demokracie v České republice, je případné rozhodnutí o přiznání pouhých 10 000 000,- Kč každému žalobci, směšnou náplastí za poškozené a podlomené zdraví, za ohrožování života žalobců karcinogenními zplodinami z viny žalovaného a za utrpení, kterému jsou denně vystavováni v kolabujícím a dysfunkčním zařízení hrdě se nazývající „věznice“, které se v důsledku podobá spíše „koncentračnímu táboru“ s denní aplikací „cyklonu B“, než-li zařízení v demokratickém a zákony respektujícím státu.
Navíc, každá finanční satisfakce by měla mít odstrašující a represivní charakter, má-li býti účinným prostředkem nápravy za způsobenou újmu.
Důkaz: – jako výše
IX.
Dálší požadavek na písemnou omluvu v podobě úředního dokumentu doručenému každému ze žalobců, je pak taktéž zcela na místě, neboť základním principem demokratického státu je, že tento je zde pro občany a nikoliv naopak.
Všichni reprezentanti státní moci by si pak měli jasně uvědomit, že nelze beztrestně pošlapávat platné zákony státu jen proto, že mají v rukou nějakou část moci výkonné.
Tudíž existence písemných omluv je pak vyjádřením morální satisfakce za utrpěnou újmu.
X.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, které jsou zjevně nesporné, navrhují žalobci soudu, aby vydal následující
Rozsudek:
1. Žalovaný je povinen zaplatit každému žalobci částku ve výši: 10 000 000,- Kč
slovy: (desetmilionůkorun)
2. Žalovaný je povinen ověřitelným způsobem doručit každému žalobci písemnou omluvu na hlavičkovém papíře se státním znakem a s úředně ověřeným podpisem úřadujícího nejvyššího představitele žalovaného, a to následujícího znění:
„Vězeňská služba ČR se tímto omlouvá p. (jméno každého jednotlivého žalobce) za bezdůvodnou újmu, kterou utrpěl prostřednictvím neoprávněného zásahu do jeho všeobecného osobnostního práva a to do práva na lidskou důstojnost, do práva na ochranu před ponižujícím zacházením a diskriminací, do práva na ochranu zdraví a života, a organizovanou šikanou, způsobenou výkonem státní moci způsobem, který neznají žádné zákony státu, v době, kdy pobýval ve věznici Valdice, v období od nabytí účinnosti zákona č. 379/2005 Sb. až do dnešních dnů. Vězeňské službě ČR je líto, že nezabezpečila řádnou ochranu osob před vlivem karcinogenních splodin z tabákových výrobků, prostřednictvím tzv. „pasivního kouření“.“
(Ověřený podpis nejvyššího představitele žalovaného)
Epilog „Inde datae leges, nefirmior omnia posset.“ ( Proto jsou zákony, aby silnější nemohl všechno.) Zákon dvanácti desek – římské právo
Ve Valdicích dne 15. listopadu 2006 Albert Žirovnický