Presumpce viny…
Když jste právoplatně odsouzený „vrahoun“ musíte si zvyknout na to, že vaše výchozí pozice je někde v mínusu. Máte škraloup na svý cti a každý na vás bude v první chvíli koukat jako na kriminálníka. O.K. Jak už jsem jednou psal, přijal jsem to stigma a velmi dobře vím, s jakou zrůdou se budu ve společnosti potýkat. Co mě ale sere víc, je fakt, že se s tou zrůdou musí potýkat i lidi v mém okolí a to i přes nezvratný fakt, že v životě nebyli souzeni ani za to, že v Albertu šlohli rohlík. Živí se poctivou prací a s justiční „nespravedlností“ se dosud nepotkali. Udržují „kvalitní“ kontakty a žijí v mezích zákona a proč? Protože v seznamu jejich přátel figuruje jméno Albert Žirovnický.
Pískle se rozhodlo, že tohle „pokrytectví“ zlomí. Že všem dokáže že, ač pravomocně odsouzený „vrah“, stále člověk, který chce se svým životem hnout tou správnou cestou a nenechá se natlačit ani společenskými předsudky do těch sraček, odkud vede cesta jen zpátky do „blázince“. Ve své naivitě si stoupá přede mě a věří, že její čistý štít to svinstvo odrazí daleko ode mne a já mám sto chutí jí před vším tím schovat do své náruče, třebaže vím, že se bude vztekat, jen abych jí toho ušetřil. Ona ale nechce. Stojí jako obelisk a je připravená schytat a vstřebat všechny rány, které by měly na mě dopadnout. Hrdě zvedá hlavu a pevně si stojí za svým. Jakoby celému světu říkala, JÁ PROSTĚ NEUHNU A VY SE TŘEBA POSTAVTE NA HLAVU. Nevím, kam tohle povede, ale vím, že mě čeká opravdu trnitá cesta. Nechci, aby si na ní Pískle potrhala svoje křídla.
Věří, že právo je na straně toho, kdo se chová podle zákonů tohoto státu. Věří ve spravedlnost a odmítá si připustit, že by korupce měla dneska takovou moc. Neustále mi opakuje, že nejsou devadesátá léta, jenže mě neodsoudili v devadesátkách. Šel jsem si sednou v roce 2001. Od té doby píšu jednu žalobu na stát za druhou a snažím se hájit zájmy nejen vězňů, ale i daňových poplatníků, kteří celej tenhle bordel platí. Seznámil jsem se s právem tak dokonale, že jsem dokonce i soudní spory vyhrával a to BEZ právníků. Proto vím, co je celá ta justiční spravedlnost za šaškárnu a že fakt nejde o právo, ale o chechtáky. Jako „právní“ nadšenec jsem úspěšný právě proto, že mě o ty prachy nikdy primárně nešlo. Šlo o princip. „Odsoudili mě podle zákona za něco, co jsem nespáchal, tak ty zákony budou kurva taky dodržovat.“ I já, jako vězeň, jsem měl svoje práva a mají je i ti ostatní kluci v kriminálu. Důvod proč jsem to všechno dělal a dělám je strašně prostý. Žene mě nasranost na tenhle stát.
Před očima mám svou bývalou těhotnou manželku, kterou bijou tři policejní šmejdi a já s tím nemůžu vůbec nic udělat, protože na mě „sedí“ třetí. Ten pohled nevymažu nikdy z hlavy a ač se s mou bývalou dál vídat nechci, to co se tenkrát v noci stalo, ve mně zaselo semeno totální nedůvěry ve spravedlnost v téhle zemi. Od té doby se snažím tenhle právní bordel „vykydat“ a je mi úplně jasný, že se to nebude mnohým líbit, ale upřímně, je mi to srdečně fuk. Vzali mi možnost mít normální život, normální rodinu, normální sny a touhy. Já už nemám co ztratit. Ale ona?
Miluju jí. Po dlouhé době zase cítím neskutečnou radost z blízkosti člověka a jsem vážně dost smutný, když jí vedle sebe, byť na jedinou noc, nemám. Moje Pískle je právě ta žena, která mě nutí jít dál. To ona mi dala smysl života. Vůbec nic po mně nechce. Vůbec nic mi nevyčítá. Směje se mým vtipům a dává reálnou podobu mým snům. Nabíjí mě pozitivní energií a drží mě pevně za ruku, když to zrovna nejde podle plánu. Pokud jsem si na svoje Pískle měl počkat 18 let v kriminálu za čin, který jsem nespáchal, neboť jsem ho spáchat nemohl, tak to za to kurva stálo.
Moje milované Pískle, když chceš být mým brněním a štítem, dovol mi stát se naoplátku tvým ochráncem. Nikdo se tě nesmí ani dotknout. Nikdo ti nesmí ublížit. Nikdo o tobě nebude šířit nepravdy, nebo se dostane do křížku se mnou a věř mi, nebude to mít vůbec jednoduchý. Miluju tě můj Anděli, moje tvrdohlavé Pískle.